Výstup na Zugspitzi jsme naplánovali jako dobrou fyzickou přípravu před Mont Blancem. Vyrazili jsme v pátek večer z Ústí ve složení Jana Jungwirthová, Míra Salaba, Iva Kolorenčová a já, Michael Vyleťal.

Už cestou nám začalo pršet a vydrželo to i celé dopoledne. Tuto nepřízeň jsme přežili nákupy v Mnichově a do Garmische dorazili až odpoledne, což se nakonec ukázalo jako dobré. Auto jsme zaparkovali na parkovišti pod lanovkou na Alpspitzi a šli jsme se projít do informačního centra do městečka Grainau cca. 3 km. Zde již měli zavřené okénko, ale v budově nám posloužil placený internetový automat, kde jsme zjistili počasí a to bylo to nejdůležitější, co jsme potřebovali vědět. Předpověď vypadala dobře, tak jsme se dohodli a ráno vyrazili.

Ranní budíček na 6,45 hod nic moc, ale chtěli jsme vyrazit nejpozději v osm a tak jsme se s tím museli smířit, teda asi hlavně já. Auto jsme zaparkovali v Hammersbachu na placeném parkovišti a odtud pěšky po silnici doleva cca. pět minut a následně odbočit vpravo podle potoka do ústí soutěsky Höllentalklamm, která je pak značena turistickou značkou směr Höllentalklamm střídající se směrovkou Zugspitze. Průvodce uvádí náročný výstup cca. 8 hodin. Údolím začnete tupě stoupat docela do kopce a po hodince dorazíte ke vstupu do soutěsky, která je placená pro členy AV 1euro a ostatní 4 eura. Pokud nechcete platit, tak je možné celou soutěsku obejít, ale to mi připadá zbytečné stoupání a zas klesání a hlavně člověk přijde o zajímavý průchod soutěskou. Ta je vysekána ve skále v délce jednoho kilometru podél potoka a z cestičky jsou zde úžasné pohledy na hřmící vodu v úzké skalní propusti. Je pravdou, že po opuštění těchto chodeb jste docela mokří, ale v létě to je osvěžení. Pokud požadujete jiné osvěžení, tak můžete využít chatu Höllentalangerhütte, která se nachází na začátku otevřeného údolí, ze kterého již můžeme pohlédnout na vrcholy okolních kopců. Za chatou přecházíme po mostku přes potok a začínáme opět nabírat výšku a následně docházíme k prvním ocelovým lanům. Toto místo je při pěkném počasí trochu ucpané a tak si v klidu oblékáme sedáky a posvačíme. Pokračujeme prvními žebříky a přicházíme k vodorovně zapíchaným tyčím ve skále s trochou expozice, v průvodci uváděno jako těžké místo, ale vůbec mi to nepřišlo. Tempo se nám pomalu snižuje a na obzoru už vykukuje přes oblaka vrchol Zugspitze. Vstupujeme do poslední části celého údolí a z metru na metr mizí poslední kousky zeleně a začíná stoupání v šutrech. To trvá naštěstí chvíli a už vyhlížíme zbytek ledovce. Zde je poslední místo k nabrání vody z ledovce a tak raději nabírám. Na ledovec si obouváme raději mačky, ale je kolem druhé a sníh je měkký a šlo by to přejít i v botách, i když uklouznout bych opravdu nechtěl, protože po tomto strmém svahu by to pěkně šustilo. Dorážíme ke druhému kritickému místu cesty a to je odtrhová trhlina. Zde se lidé jistí lanama, feratama, prusíkama, trochu mě to překvapilo, protože při minulé návštěvě to bylo v klidu. Raději volíme přechod mírně vlevo, který je sice s troškou lezení po skále, ale tak max. II UIAA a následně jsme se napojili opět na feratu. Tou rychle upalovali vzhůru, abychom předběhli zástup čekajících turistů. Od této chvíle jsem myslel, že jsme za půl hodinky nahoře a nakonec to byla asi hodina a něco tupého stoupání nahoru. Jelikož je vrchol dosažitelný i lanovkou, tak je samozřejmě přeplněn turisty všech národností a barev. Je zde spoustu bufetů, restaurace i možnost noclehu. Sedli jsme si na terásku hospůdky Müncher Haus a dali si polévku, pivko, koláček, každý kdo co chtěl. Obsazenost chaty a ne moc dobrá předpověď počasí nás nasměrovala ještě týž den dolů k autu.

Protože mě dost bolela hlava, tak jsem na sestup použil lanovku za 25,50 EUR a zbytek pokračoval sestupem přes Rakousko kolem chaty Wienerhütte stále dolů k jezeru Eibsee. Cesta je to opravdu náročná a po celodenním výstupu je to pěkná dřina a na tom jsme se shodli u auta, kam zbytek dorazil už za tmy kolem 22 hodiny úplně utahaní a nohy jim už přestaly fungovat. Při minulé návštěvě jsme na Zugspitzi přespali, a tak byl sestup méně náročnější. Pro toho kdo půjde nahoru i dolů bych pro příště doporučil začátek výstupu hned se svítáním a v případě dobré kondice se to dá za 13 hodin stihnout. Druhý den se pak dá při dobrém počasí vykoupat v jezeře Eibsee a všichni jsme se shodli na tom, že to je nejlepší ukončení výstupu.

Cesta: Ústí nad Labem-Garmisch-Partern-Kirchen 600km
Mapa: není až tak nutná, ale v případě mlhy nebo první návštěvy doporučuji