Co je to vlastně via ferrata? Aneb co potřebujete vědět, než půjdete lézt.
Česky říkáme “Zajištěná cesta”, německy pak “Klettersteig”, anglicky klidně “Iron path”, ale správně, je to jedině italsky, a to: Via ferrata. Via ferrata je zpravidla horská cesta, která je vybavena vysekanými nebo ocelovými chyty a stupy, kolíky, kramlemi, lanovými i železnými žebříky či mosty a celá tato upravená trasa je ještě (zpravidla po celé své délce) osazena jistícím ocelovým lanem, dnes už předepsaného průměru.
Toto krásné slovo také značí druh outdoorové aktivity, při které běžný smrtelník dokáže s patřičnou výbavou bezpečně vylézt po příkré skalní stěně, leckdy na velice vysoký a náročný horský vrchol, aniž by byl horolezec.
A proč Italština?
Protože právě Itálii vděčíme nejen za pizzu a luxusní vozy Ferrari, ale také za Via ferraty.
Bylo to právě na severu Itálie, kdy koncem 19. století, začal módní rozmach hledání nového dobrodružství v čarokrásných horách – Dolomitech.
V roce 1880 alpští vůdci z turistické střediska Madonna di Campiglio pro své klienty upravili a zajistili východní stranu hory Cima Brenta.
Horolezci pomalu začínali instalovat stálé železné kolíky, žebříky, lana a mosty, aby umožnili přístup k dalším alpským vrcholům.
Dále psala historii zajištěných cesta válka, konkrétně První světová válka probíhající v Dolomitech. Mohutné hory byly nedobytnou pevností a první vysekané trasy z dálky vypadaly jako cestičky pro kamzíky. Jenže vojáci vybudovanými ferratami zpřístupňovali vojenská strategická místa a podporovali snadnější pohyb vojenským jednotkám skrz hory.
Když válka skončila, opuštěných ferrat se ujal Italský alpský klub, který původní cesty opravoval a začal přidávat zbrusu nové linie. Postupným nahrazováním dřevěných schodů ocelovými stupačkami a vyměnováním konopných lan za ocelové, začala moderní éra stavění via ferrat.
V padesátých letech minulého století způsobil stále rostoucí turismus rozmach via ferrat také v rakouských a německých Alpách.
Takže už víte, proč se tomu vašemu novému koníčku říká via ferrata. 🙂
A aby správnosti informací právě sdělených bylo učiněno za dost, ještě doplním, že:
Výstupy na významné vrcholy Alp, Pyrenejí a dalších pohoří samozřejmě probíhaly už v polovině devatenáctého století a pravděpodobně i o mnoho let dříve. A na těchto odvážných výstupech se také používaly umělé pomůcky, jako železné kolíky, dřevěné klíny a konopná lana. Jenže takto upravené cesty sloužily převážně jen pro samotný prvovýstup, tzn. k prvnímu dosažení nejvyššího vrcholu oblasti. O nějaké stabilní, fixní zajištěné trase, která by sloužila běžným milovníků hor, nemohla být ještě řeč.
Via ferraty dnes
Via ferraty dnes mají jednoznačně svůj boom. Aktuálně se téměř v každé evropské zemi nachází nějaká ta via ferrata. Vybrat, kterou si příště vylezete, máte možnost z více jak tisíc cest a to jen v rámci Evropy.
Ferratování je krásný venkovní sport, který je vlastně i jednoduchý. Vždyť pokud netrpíte zrovna závratí z výšek nebo nesnášíte chůzi do/z kopce, jsou železné cesty ideální právě pro vás. Stačí si pořídit vhodné vybavení, důkladně se naučit základy bezpečného pohybu na nějakém odborném Kurzu via ferrat, dojet na dovolenou a bez obav začít ferratit.
Via ferraty v České republice
Ferraťaci z naší domoviny aktivně vyrážejí do Alp již řadu let. Vždyť kdo by si nechtěl vylézt Dachstein, Zugspitze, krásné via ferraty v Solné komoře, v Dolomitech nebo kolem jezera Lago di Garda.
Bohužel, ač má ČR obrovský počet horolezeckých oblastí a horolezeckých cest (no jsou to spíše jen lezecké oblasti a lezecké cesty, protože hory moc nemáme), via ferratových tras je u nás jako šafránu.
Škoda! Vždyť i my v agentuře HOTROCK.cz, jenž pořádáme via ferratové kurzy už od roku 2008, jsme museli dlouhá léta jezdit do sousedního Německa.
Rozmach via ferrat v Čechách má na svědomí jeden super dědek Karel Bělina. Dovolím si ho tak nazvat, za prvé jsme přátelé a za druhé je to pravda, je to důchodce narozen 1947. 🙂 Mezi horolezci je to opravdová legenda, neskutečný lezec a prvovýstupce pěti tisíc lezeckých cest.
No a právě Karel, když už ho oba kyčelní klouby přestali poslouchat a u pana doktora nafasoval nové, přestal lézt na skály. Tuším, že v klidu seděl doma ani tak jeden den, když s urputností jeho vlastní, začal spřádat plány na stavbu první via ferraty v České republice.
Nejdříve v roce 2014 postavil via ferraty v Děčíně, což je dnes největší lokalita. Dále Karla oslovilo město Slané a tak vznikly ferraty i na jejich vyhaslé sopce. Postupně do rozjetého kolotoče naskočili i další tvůrci zajištěných cest a díky nim máme dnes v naší domovině přes 60 zajištěných tras. /Aktualizováno v roce 2020./
Dnes se rozloučím cizím výrokem a to citováním slavného Reinholda Messnera: „Když vidím, kolik lidí učinily ferraty šťastnými, tak prostě nemůžu být proti.“
