K via ferratám mě přivedla o 10 let mladší kamarádka. Je to skoro rok zpět co jsem poprvé lezla ferratu v Děčíně. Upřímně můj úplně první pocit nebyl asi takový, jak jsem čekala. Nicméně další a další lezení se mi zalíbilo a začala jsem si vychutnávat ten pocit, kdy naprosto vypnu mysl a soustředím se jen na to, jak se pořádně chytit a hlavně kde a kam položit ruku či nohu.

Navíc celý tento zážitek je umocněn tím, že jsem v přírodě na čerstvém vzduchu a po zdolání vrcholu mě čeká odměna v podobě krásného výhledu. Po zdolání 12 tras z 14 na Pastýřské stěně v Děčíně /některé vícekrát/ jsem usoudila: jsem připravena jít zkusit něco jiného v zahraničí. Ač nejsem žádný odborník či aktivní horolezec, soudím, že pan Karel Bělina postavil cesty na Pastýřce tak, že zde najdete veškeré překážky a záludnosti, s kterými se lze potýkat kdekoliv jinde.

Mou volbou byl Drachenwand Klettersteig. Po nastudování všeho dostupného o této ferratě jsme se domluvili s kamarádem a vyrazili v 6 hod ráno z České Lípy. Zadali záchytný bod blízko Salzburgu – Sankt Lorenz do navigace a vyrazili. Kámošovi nebylo zrovna do zpěvu – potýkal se s počáteční virózou, ale nechtěl se cesty na Dračí skálu vzdát. Už jenom z fotek z netu jsem se těšila na lanový most a lavičku přidělanou ke skále. Fantazie začala pracovat. Cesta ubíhala dobře i počasí nám přálo a kolem jedenácté jsme již přijížděli k místu určení – po naší levici se již tyčila skála a náš cíl:-). Záchytný bod kde zaparkovat byl Gasthof Drachenwand. Nebylo třeba moc pátrat kde je – na louce pod tímto hostincem byla neskutečná šnůra zaparkovaných aut. Jak jsme kolem nich projížděli a hledali volné místo k zaparkování, všimli jsme si, že asi 3 osobní auta pocházela z Čech. Po zaparkování k vám dorazí místní výběrčí parkovného a požaduje 2eura na celý den.

Nedočkaví jsme si zabalili do batohu sedáky a hurá na ferratu. Prsní úvaz jsme si nebrali – hodnocení ferraty bylo C/D a to jsem zvládala na Pastýřce bez prsáku. Helmu jsme samozřejmě měli:-)
Kolem hostince již začaly ukazatele na Klettersteig Drachenwand. Značení bylo fajné – nejde zabloudit. Již po pár metrech jsme viděli lanový most pro nás v neskonalé výšce v poměru, kde jsme stáli. Byl to nádherný pocit, že za chvíli na něm budeme stát my. Značení nás dovedlo k prvnímu záchytnému bodu a tím byla kaplička v lese. Od kapličky je to cca 15 min chůze k prvnímu stanovišti., což jsou dva žebříky nad sebou. Cestou byla mapa celé ferraty s 20 stanovišti. Došli jsme pod žebříky, kde už byla skupinka lidí čekající na svůj výstup. V klidu jsme si vzali sedák, přezuli boty na ferratu, doplnili tekutiny a těšili se na náš zážitek. Po zdolání prvního pojmenovaného a očíslovaného bodu, přišel další celkem pohodový úsek. Jelikož jsem měla nastudováno, věděla jsem, že má přijít úsek s protékajícím vodopádem, který musíme zdolat. Bohužel v ten den byl naprosto vyschlý pramen, a tudíž překážka ve formě vody nebyla:-(. Opravdu celá trasa je očíslovaná jednotlivými cedulkami s názvy a my tak měli kontrolu na kolikátém úseku jsme a kolik nás ještě čeká. Po celé trase je X odpočinkových stanovišť, kdy jsme si mohli dát svačinu či se kochat výhledy, které se nabízeli jak na jezero Mondsee pod námi, tak celou scenérii přírody kolem nás. Vše se dá krásně zdokumentovat fotkami i při lezení. Asi tak cca za polovinou je barel, u kterého se cesta rozdvojuje. Vlevo nastává o trochu těžší úsek nicméně ochuzen o lanový most a lavičku na skále. Zvolili jsme tedy cestu vpravo a dostali se na krásný lanový most cca ve výšce 700 m. n. m. /můj ženský odhad:-)/. O pocitu uvolněnosti a totální absenci myšlenek na cokoliv nemusím ani psát. Soustředila jsem se pouze na to, kam pokládám nohu a vnímala tu krásu, kdy pode mnou nic není a kolem mne je nádherný výhled. Již z mostu byla vidět lavička vpravo na skále. Natěšená jsem se k ní vydala. Neskutečný adrenalinový zážitek. Sedíte X metrů nad zemí v otevřeném prostoru, všude kolem vás nádherný pohled na jezero, přírodu, skály… K tomu nádherné počasí a naprostý klid. I trochu romantiky by se v tom dalo najít. Po lavičce následuje menší traverz a cesta vzhůru, která již byla trošku těžší než ta první polovina. Nicméně dle mého úsudku stále se to nevyrovná trasám D v Děčíně. Celkově bych dala jen C. Ovšem nešla jsem tu trasu vlevo u barelu, která mohla být již odpovídající D. Obě trasy se spojily a my vystoupali až k samému vrcholu – ke kříži. Celý výstup je zajištěn ocelovým lanem, kterého ani není potřeba se držet. Skála je tak dobře klenutá, že chyty na ruce jsou vždy k mání.

Dosaženo, zdoláno a hrozně fajn pocit při pohledu dolů. Mám ráda hory jak v zimě, tak v létě … uvolňující pocit, krása a pocit naplnění. Poseděli jsme chvilku na vrcholu u kříže, občerstvili se a čekal nás sestup dolů. Vše opět krásně značeno červenou barvou. Procházeli jsme okolo dračí díry dolů. Sestup byl podstatně rychlejší, místy zajištěn též lanem či žebříky. Co dodat. Je to zážitek, trocha adrenalinu a na konci strategicky situovaná hospůdka, kde jsme si dali gáblík.