Stále je plno věcí, které mi dokáží vyrazit dech a Bechyňská ferrata je jednou z nich. Je to místo, kde se mísí krása nedostupné přírody a naprosté vyčerpání při jejím dobývání. Takto jsem to aspoň cítil několik měsíců z pouhých fotografií, proto bylo nutné si tento sen jednoho dne splnit. Nakonec se zadařilo a první červencovou sobotu se opravdu vyrazilo okusit trochu jihočeského vzduchu.

Jako nejvhodnějším místem pro parkování a přístup k této ferratě je v obci Zářečí u Bechyně (nedaleko mostu přes řeku Lužnici). Odtud se ferratový nadšenci musí vydat po žluté turistické stezce na konec obce a dále jemným stoupáním až na rozmezí lesního porostu a pole. Zde je již směr dán pomocí plechových šipek s názvem ferraty, po kterých se dotyční dostanou až na vytoužený začátek. Jako hlavním problémem pro mnohé jedince je zjištění, že pro stavbu této ferraty bylo použito výrazně silnější ocelové lano, než na které mohou narazit u většiny ostatních ferrat, čili menší verze karabin se zde nedala dobře využívat.

Již svou podobou je via ferrata Bechyně velmi originální, neboť hned prví fáze je o sestupu až k samé hladině řeky Lužnice. Jedná se o vcelku odpočinkovou pasáž, na které si vyzkoušíte nejprve kratší cestu po žebříku (B) následovanou jemným sestupem (B/C) až k hraně skály, ve které už na vás čekají velmi povedeně umístěné kramle (C), po kterých sestoupíte na první odpočinkové místo. Jelikož via ferrata Bechyně je pouze jednosměrná, tak již z tohoto bodu lze sledovat usilovné snažení ostatních návštěvníků a mnohdy i jejich náročný návrat zpět do základního tábora. To vše ale správného nadšence nerozhází, a proto můžeme pokračovat v příběhu dále.

Druhým úsekem je taktéž odpočinková část (B/C, místy A – A/B), avšak na rozdíl od první části je již vedena rovnoběžně s hladinou řeky. Tímto kusem cesty však lehká část končí a začíná podstatně výživnější pokračování, neboť se před vámi nyní tyčí skalnatý masiv, ve kterém vám kamaráda dělá pouze ocelové lano, kramle, místy dobře naaranžované kmeny stromů a v dálce přes řeku i nedočkaví turisté.

Můžeme tedy začít…

Hned po nástupu na připravené ocelové pomocníky musíte zvládnout několik desítek metrů dlouhou cestu v mírně exponovaném terénu (C/D) až k dalšímu záchytnému bodu. Tím je lanový most, který krásně spojuje okraje menší skalnaté zátočiny. Je to také jedno z mála míst, ve kterém se lze bezpečně vyhnout s dalšími účastníky lezeckého provozu, protože jsou zde hned dvě varianty zdolání této zátoky (pokud tedy nepočítáme spadnutí do vody a unášení se proudem, jako další variantu). Hlavním lákadlem je jistě výše zmíněný lanový most (B/C). Druhou variantou je vám jistě známé cestování podél skály (C/D) dál a dál.

V oblasti mostu je potřeba nabrat dosti sil na závěrečnou cestu k lavičce (C/D), neboť se prochází několika místy ve značném převisu. Pokud se vám podařilo dosáhnout lavičky, tak si můžete gratulovat, avšak je tu ještě jeden bonus pro opravdové „fajnšmekry“ a tím je vyšplhání v mírném převisu po zakramlovaném úseku (E) vzhůru až ke konečnému zvonečku a pořádným zazvoněním dát najevo všem okolo vaši nadvládu nad touto via ferratou. Pokud si však myslíte, že tímto zábava skončila, tak jste na velkém omylu. Musíte totiž absolvovat celou trasu ještě zpět, což vyždímá i tu poslední kapku potu na těle.

Osobně jsem měl možnost ferratu vyzkoušet pouze jednou, ale i tak se mi velice vryla do paměti. Každým krokem jsem nejen dobýval tento člověkem zapomenutý kus přírody, ale i posouval dál hranice svých možností. Nyní mi už zbývá pouze doufat, že se do těchto končin opět někdy vydám.