Traweng není příliš vysoká hora. Má 1981 m a kolem jsou hory i vyšší. Ale stojí za to.

Dá se na něj dostat ferratou Gamsblick nebo i normální, ale náročnou turistickou cestou. Výchozí místo je Tauplitzalm. Je možné využít buď lanovku z městečka Tauplitz nebo horská silnice z Bad Mittendorfu. Za použití silnice se samozřejmě platí. My jsme si vybrali vysokohorskou silnici. Myslím, že pro milovníky řízení bude silnice příjemným bonusem. Z některých jejich míst je vidět na Hoher Dachstein. Na konci silnice je bezplatné parkoviště. Bylo tu dost aut s českou poznávací značkou.

Už přístup k ferratě je velmi hezký. Kromě pár penziónů jsou tu malé dřevěné domečky, louky, pasoucí se krávy, jezera a jezírka. Většina návštěvníku tu absolvuje turistickou trasu kolem Steirersee. Na ferratu jsme šly jen tři skupiny a všichni Češi.

Ferrata začíná u velké jeskyně, kde je zavěšená houpačka. Nemyslím ale, že je moc bezpečná. V jeskyni průzkum nedoporučuji. Slouží jako toaleta při zvířata i pro ferratisty.

Gamsblick Klettersteig má obtížnost C a fakt, že dáma z první skupiny to po několika metrech ferraty vzdala, mě lehce znervóznil. Tahle ferrata není pro ty, kdo mají závratě. Není to žádná pěšinka, jak to někde bývá. Leze se tu po skále s prázdnotou pod zadkem. Ale ačkoliv byla ferrata pro mě fyzicky náročnější, užívala jsem si každý pohyb. Ta samota na skále, nikde nikdo, žádná fronta. Jen já, skála, příroda, slunce, pocit svobody a vědomí, že vrchol nebudu mít zadarmo.

Podle toposu má ferrata pět čistě céčkových míst. Já byla schopná identifikovat jen dvě z nich. Ale zato pořádně. Na těchto dvou místech jsem se vážně bála, že to nedám. Byly to úseky bez stupů, bez chytů. Bylo potřeba se vzepřít proti skále a ručkovat po laně. Jenže já mám s rukama problémy. Jsou slabé, bez síly a nefungují úplně tak, jak by měly. Kluci, kteří lezli se mnou to ale zvládli v pohodě. Naštěstí jsme s touhle možností počítali a přítel mě na obou místech jistil lanem. Asi to nebylo úplně třeba, ale pro můj pocit bezpečí to bylo důležité. Ještě chvíle lezení a pak se vyloupl vrchol. Nebylo to žádné grandiózní finále. Žádná ostrá špička, jen takový mírný oblouček porostlý trávou a kletí a s dřevěným vrcholovým křížem. Ale mě to dostalo. Takové nenápadné místo, jak kdyby to tam bylo od nepaměti. A opravdový klid. Vůbec se mi odtud nechtělo. Chtěla jsem zůstat co nejdéle a jen koukat okolo sebe a přemýšlet o bůh ví čem nebo i nepřemýšlet. Ale jednou se prostě dolů musí.

Sestup probíhá turistickou cestou. Ale ne takovou, jaké máme v Čechách – pěkně značenou a upravenou. Většina cesty vede suťoviskem, které podkluzuje pod nohama. Takže opatrnost je na místě.

Téhle ferratě i s přístupem přes pastviny, kolem domečků, krav a jezer byste se neměli vyhnout.