Via ferrata degli Artisti – aneb „Jak blbci horolezci šli na ferratu“ 🙂
I o letošním podzimním výpadu za lezením na jih, jsme zamířili do italského Finale Ligure. Během jednoho slunného dne, kdy jsme měli od lezení odpočinek, jsme zamířili na nedalekou via ferratu degli Artisti.
GPS parkoviště jsme věděli, takže jsme jej zadali do Google maps a vyrazili na cestu. Ale Google nás místo po běžné příjezdové silnici navedl do míst, kde se cesta postupně zužovala až skončila lesní nezpevněnou cestou. Sice Via ferrata byla od nás vzdušnou čarou asi kilometr, nicméně cesta dál byla odstrašující především pro řidiče velké dodávky. Rozhodli jsme se vyslat rychlého posla, který zjistí další stav kamenité cesty. Mezitím si zbytek posádky zpříjemnil chvíle otevřením láhve vína, aby se řidič přestal bát a získal správný odhad a jistotu. Než se rychlý posel s telefonem bez signálu vrátil a dopila se první láhev, nasbírali členové posádky velkou tašku jedlých kaštanů. Po zvážení situace a informací poskytnutých od posla-stopaře, jsme pokračovali dále po kamenité cestě. Po půlhodinovém utrpení jsme se konečně dostali na asfaltku a vypnuli rozhořčeně Google a zbytek cesty jsme se nechali navigovat od Garminu.
Osmset metrů před cílovým parkovištěm, odkud se vychází na Via ferratu degli Artisti je silnice opět nezpevněna. Na parkovišti je malá loučka a informační tabule. Na parkoviště jsme přijeli chvilku po 13 hodině a celá posádka se před výkonem posilnila svačinou. Na startu byl také jeden z Italů, který nás upozornil, že ferrata je na pět hodin, a ujišťoval se, zda ji skutečně hodláme absolvovat ještě dnes. Po svačině a dostatečném množství tekutin jsme vyrazili do nástupového místa na via ferratu. Dle instrukcí z databáze ViaFerraty.cz jsme došli za 25 minut bez menších potíží pod první nástupové kramle. Oblékli jsme si sedáky a přilby a vyrazili jsme.
Via ferrata se line po hřebeni a není kontinuálně lehká, střídají se zde středně těžké pasáže s lehčími a výše nás čekalo i slézání dolů při překonávání skalních věžiček. Určitě nejzajímavější atrakcí této ferraty je 40 metrů dlouhý lanový most. Ten je možné i obejít, nicméně je škoda si tento zážitek nechat ujít. Otestovali jsme ho i ve více lidech :-), a snesl i „lehké“ pohoupání. No inu: Jak blbci horolezci šli na ferratu. 🙂
Při zhoršeném počasí lze tuto ferratu bez problému dvěma místy opustit. Via ferrata poskytuje mnoho úžasných výhledů na údolí a moře. Na vrcholu jsme potkali další skupinku lidí, kteří šli před námi. Po zdolání vrcholu ferraty jsme se vyfotili, dali svačinu a v 15:20 jsme začali sestupovat.
Ve vrchních částech sestupu jsou náročné pasáže, které jsou zabezpečeny ocelovým lanem. Níže jsme pokračovali lesem po červených značkách, které nás dovedly zpět na nástupové místo a následně na parkoviště. Na parkovišti jsme byli zpět v 16:20. Takže oproti průvodci jsme celkový čas 4,5 hod. zkrátili na 3 hod.
Pokud se budete někdy v těchto místech nacházet, určitě doporučujeme!
