Po přechodu Brenty, o kterém jste četli v článku Dolomity – přechod Brenty po ferratách, nás nad Bellunem čekala další lahůdka. A to tři krásné via ferraty, které popisuje ve své knize Nejkrásnější ferraty v Dolomitech, Pascal Sombardier.

Auta necháváme na parkovišti nad Bellunem u Case Bortot a vydáváme se podle říčky Ardo kaňonem na tříhodinovou cestu k Rifugiu 7 Alpini, kde hodláme přespat. Cestou neodolám a koupu se v jedné z četných tůní, které tady říčka vytváří. Voda je překvapivě teplá a dle očekávání naprosto průzračná. Na chatě je pouze pár turistů a tak se bez problémů ubytováváme. Cena je lidová, 15 Euro, pokud vlastníte kartu pojištění Alpenverein.

Ráno vyrážíme v osm protože nás čeká výživný den, tři via ferraty a převýšení více jak tisíc metrů. Po půlhodině nástupu stojíme pod via ferratou Zacchi. Zdá se nám, že tuto kolmou stěnu nemůžeme nikdy slézt… Ale jde to a hned na začátku zdoláváme padesátimetrový komín. Jen slunce do nás pere a já vidím, že moje dnešní zásoby vody stačit nebudou, proto v jedné tůňce doplňuji láhve a pořádně piji. V nejhorším případě mě čeká průjem, ale protože jsme takto doplňovali vodu celý týden na Brentě a bylo to v pohodě, tak strach nemám… :-). Zacchi je krásná ferrata, kde se střídají výšvihy s terasami, na kterých je plno květin. Asi v polovině via ferraty nás dostihnou mraky, valící se z údolí od Belluna. Díky za to. Za tři hodiny jsme pod dominantou této via ferraty, Gusélou del Vescová. Tady u bivaku Ugo Dalla Bernardina obědváme a kocháme se krásnými výhledy. Pak následuje ještě 200 výškových metrů a hodina cesty na vrchol La Schiary po via ferratě Berti. I tento úsek je lemován nádhernými výhledy a tak se na vrchol „profotím“ jako poslední, ale stojí to za to.

Nahoře posedíme a já opět fotím tu krásu okolo. Potom po hřebeni, jištěni lanem, přecházíme na další vrchol, odkud scházíme k bivaku De Marmol S. Bocco. Tady začíná poslední via ferrata – Del Marmol. To je opět kombinace lan a žebříků. Dolů nám to trvá zhruba hodinu a v patách máme sestupující mraky.

Ferraty to byly opravdu krásné s úžasnými výhledy na okolní Bellunské Dolomity. Čtvrthodinový sestup k chatě končíme přechodem přes vyschlé, kamenité koryto říčky Ardo. To ještě netušíme, jak bude vypadat za půl hodiny. Dáme zasloužené pivo a studenou sprchu. Máme v plánu ještě navečer sejít do údolí a přespat ve stanu u parkoviště a ráno vyrazit domů. Ale najednou se setmí, začne se blýskat, rachot hromů se odráží od okolních skalních stěn a z nebe se sypou kroupy. 🙁 Už chápu ty bivaky nahoře. Za půl hodiny je po všem. Trávník okolo chaty je zasypán kroupami, z okolních skalních stěn crčí desítky vodopádů a koryto říčky Ardo je plné divoké valící se vody. Takže přenocujeme na chatě ve společnosti kamarádů a při dobrém italském vínu. Byl to opět krásný den.

Byl jsi taky někde? Poděl se s ostatními o svůj článek.

Napiš nám ho na info@viaferraty.cz.