Nejsem spisovatelka, z češtiny jsem pokaždé měla za tři a svoje „básnické střevo“ jsem musela naposledy zapojit na střední škole. Ráda bych se ale nyní podělila o své pocity a zážitky, které v sobě od soboty mám. Třeba někoho nalákám, aby to s námi taky zkusil nebo vyrazil poznat toto místo sám.

Ptáte se, proč s námi? Život tomu chtěl a je ze mě jeden z instruktorů HOTROCK.cz, který vás naučí, jak se správně a bezpečně pohybovat na via ferratě. Kurzy ferrat pro začátečníky jsou určeny pro všechny, co chtějí poznat něco nového a nebojí se výšek. V HOTROCKu je výuka lezení na ferratách nejpopulárnějším kurzem, kterým prošlo od roku 2008 přes 5 000 začátečníků. A právě díky této práci jsem se vrátila na místo, které mě kdysi vzalo za srdce.

• 

I v dalším červnovém víkendu nám pokračuje po celé České republice tropické léto a kdo může je u vody. Ovšem já v sobotu ráno vyrážím z chalupy směr Kurot Johnsdorf, do malé německé vesničky, kde můžete vidět staré chalupy a obydlí, tak typické pro tuto oblast. Člověka tu přivítá klid a pohoda. Jsem opět překvapená, jaký je to kousek. Z Děčína je to necelých 45 minut a je tu moc pěkně. V této vesnici jsou na turisty připraveni, takže své auto nechávám na velkém parkovišti, které je sice placené, ale zatím minimálně obsazené. Cena 4 eura za den není nic, co by se nedalo zaplatit za parking a čisté wc.

Cesta na via ferratu Nonnenfelsen vede kolem restaurace, kde jsou na nás všichni milí a příjemní. Zde se poprvé kochám výhledem na skály, vrchol, rybníček a lodičky. Prostě romantika.

K nástupu na ferratu je to přibližně 10 minut po široké lesní cestě a nástup je zhruba deset metrů od křižovatky po pravé straně, kde odbočíte směrem k vrcholu Barbarine. Via ferrata Zadrátová jeptiška (Nonnenfelsen) je dobře označená – i v českém jazyce se dočtete, kde je start a že za deště se tam nesmí. Výstup začíná přes krátký kovový žebřík. První část je velmi lehká a vede nás k prvnímu pěknému místu, tím je lanový most. Pro ty, co se bojí výšek, je to zkouška, která dokonale prověří.

• 

• 

• 

• 

• 

Dále pokračujeme po skále vzhůru a obdivujeme, jak tu ty pískovcové skály pěkně narostly. Máme opravdu skvělý výhled do okolí. Na této ferratě jsou místa, která vám ukážou svá kouzla a náročnost zajištěných cest. Je to skvělý trénink do velkých hor jako jsou Alpy a Dolomity.

V jednom místě lano mizí za roh, jako by se ztratilo a my vidíme jen hloubku pod sebou. Nejtěžším místem je zde malý převis, kde první stup je skoro metr a půl nad zemí. Takže to vyžaduje trochu síly a občas malá pomoc instruktora zespoda.

Ještě pár metrů a už jsme na nejvyšším místě naší cesty, kde se svým podpisem zvěčňujeme do knížky.

Za knížkou následuje místo, které je pro některé náročnější než předtím zdolaný převis. Ocelové lano pokračuje na protější skálu, která je asi metr vzdálená, a člověk zde má pocit, že tam nedosáhne. Je to ideální místo na nácvik komínového lezení. Pak už nás čeká jen dvoumetrový slez k lanovému mostu, který je zaslouženou odměnu. Most, který se dá i oblézt, přelézáme všichni.

Na vrcholu je restaurace, kde si můžete dát za odměnu jedno vrcholové pivko. Já se s klienty odměnila. Sestup zpět na parkoviště vede buď dolů po silnici nebo po lesní cestě, kterou si volíme i my.

• 

• 

Už se těším, až opět do tohoto krásného kouta zavítám a třeba se tu potkám s někým z vás na kurzu. 🙂

 

Byl jsi taky někde? Poděl se s ostatními o svůj článek?

Napiš nám ho na info@viaferraty.cz.